Náhrada zubu jiným funkčním řešením byla otázkou již pro starověké civilizace. Funkční a estetický chrup byl vždycky považován za důležitou součást celkového zdraví člověka, proto se po čase začaly chybějící zuby nahrazovat a vývoj zubního implantátu mohl započít.

První dochované známky o pokusech vytvoření zubního implantátu byly objeveny až ve 20. století v Hondurasu při archeologickém průzkumu mayské kultury. V dolní čelisti asi 20leté ženy byly zasazeny části mušlí, které zřejmě měly vykonávat funkci zubního implantátu. Další objevy pochází například z Egypta, kde se zub nahrazoval zlatými dráty nebo u Etrusků, kteří zub nahradili zubem zvířecím, který byl spojen se zlatými drátky, ale tento způsob nebyl vzhledem k možným komplikacím a infekcím vhodný.

Další významný milník ve vývoji nastal až o několik staletí později. Vědci experimentovali s různými materiály, ale nedařilo se dosáhnout pevného spojení. Dalším problémem bylo také to, že tělo často materiál odmítalo a nedocházelo ke srůstu implantátu s kostí, což zajišťuje pevnost implantátu. V 60. letech 20. století se ortopedickému chirurgovi během zkoumání kostní regenerace podařilo pevně spojit titanový váleček s králičí kostí. V roce 1965 byl zaveden první titanový implantát do čelisti člověka, zavedl ho ortoped Branemark, který je také považován za objevitele osseointegrace.

Tento objev nastartoval rychlý vývoj implantátu do podoby, kterou známe dnes. Postupně došlo k vývoji povrchu, tvaru, ale i samotných technik zavedení.

Počátky dentální implantologie u nás lze datovat do 50. let 20.století, kdy Dr. Sedláček potají zaváděl implantáty na klinice v Brně. Vedení kliniky bylo proti implantologii jakožto nebiologické metodě. Později se tento obor dostal na pole výzkumu a po roce 1989 již firmy začali distribuovat implantáty i na český trh.